Loupak.cz - Vtipy

Tři Angličané a Skot se chystají na nedělní výlet a rozdělují si, co kdo vezme s sebou.
První Angličan: „Já s sebou vezmu šunku.”
Druhý: „Já s sebou vezmu zákusky.”
Třetí: „Já s sebou vezmu čaj.”
Skot: „A já s sebou vezmu bratra.”

To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá: „Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?”

Který člověk je nejrychlejší na světě?
Somálec se stravenkou.

Taxikáři ve skotském Aberdeenu se stala vážná dopravní nehoda. Druhý den o tom přinesl místní tisk zprávu. Z cestujících byly dvě ženy a tři muži ponecháni v nemocničním ošetřování, ostatních devět bylo po ošetření propuštěno do domácího léčení...

Chlubí se zedníci, kdo staví největší budovy.
Američan: „My stavíme budovy tak vysoké, že do nejvyššího patra jedeme dvě hodiny!”
Rus: „To my vysoké tak, že nahoru vede tři miliony schodů!”
Čech: „My jsme postavili tak vysoký dům, že jsme museli strhnout tři nejvyšší patra!”
„A jaký jste k tomu měli důvod?”
„Protože v noci nám škrtaly o Měsíc!”

Jak se řekne maďarsky hřbitov?
Tuhoškempink.

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Sára je na smrtelném loži a prosí manžela: „Khon, slib mi, že až umřu, že půjdeš za rakví s mojí matkou.”
„Tak dobře, Sára, já ti to slibuju, ale upozorňuju tě, že budu mít zkaženej celej den.”

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”
Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”

Proč se Somálec musí přivázat, když se sprchuje?
Aby ho proud vody nestrhl do odtokové roury.